Katedrála Chartres, která se nachází ve francouzském městě Chartres, je jednou z nejznámějších gotických katedrál ve Francii. Legenda tvrdí, že se zde kdysi objevila Panna Marie, a katedrálové domy to, co se považuje za její relikvie lebky, což z Chartres činí hlavní poutní místo ve středověké západní Evropě.
Ve středu lodi katedrály leží spirálový labyrint 12,9 metrů s 12 soustřednými kruhy. Jeho koncový bod má růžový vzor, kde bronzový plaket kdysi zobrazoval řecký mýtus o The Theseus, který porazil Minotaura. Tento design spojil Chartres se starověkými tradicemi-Knossosův labyrint na chrámech Krety a Egyptské bludiště, které často představovaly podobné centrální snímky. Bohužel, plak byl během francouzské revoluce roztaven, aby se děla, takže do podlahy zůstalo jen několik měděných nehtů.
V řeckých příbězích vedly labyrinty k smrti, přičemž oběti procházely bránami směrem k zkáze. Ale v Chartresu labyrint obrátil tuto symboliku a představoval rebirth.
Během středověku byl tento labyrint nazýván „cestou do Jeruzaléma“. Pro křesťany symbolizovaly pozemské Jeruzalém božské centrum nebeského města. Vzhledem k tomu, že většina nemohla jít do Svaté země, cestovali poutníci místo toho do Chartres. Procházeli se po labyrintové cestě do centra a zpět a věřili, že jejich staré já budou očištěny, znovuzrozené jako nové bytosti připravené na další životní kapitolu. Labyrint byl tedy nazýván „cestou života“ – duchovní „Ariadneova vlákna“ vedená Kristem.
Labyrint rozděluje svůj kruh na čtyři čtvrtiny, každý se sedmi zatáčkami, celkem 34 zákrutů. Poutníci upravili svůj vnitřní rytmus každým krokem. 35. krok, nazvaný „Leap of Joy“, vedl k jedinému odchodu labyrintu: nahoru. Dosažení do centra znamenalo druhé narození, kde hodný by mohl najít „Jacobův žebřík“ stoupající k Bohu.
Podle vlády Louise XIV se labyrinth stal zahradou zábavy pro francouzské šlechtice-Versailles kdysi měl bludiště bajky Aesop. Ve viktoriánské Anglii přijaly veřejné parky labyrinty pro volný čas. Dnes spirálové labyrinty získaly popularitu. Jak poznamenává New York Times: „Ve věku, kdy mnozí hledají duchovní pohodlí v kostelech, lidé znovu objevují labyrinty jako nástroje pro modlitbu, reflexi a léčení emocionálních ran.“
Od posvátného rituálu po moderní terapii zůstává Chartresův labyrint nadčasovým mostem mezi pozemským bojem a duchovní obnovou.
Tento příspěvek je dostupný také v Afrikaans, Azərbaycan dili, Bahasa Indonesia, Bahasa Melayu, Basa Jawa, Bosanski, Català, Cymraeg, Dansk, Deutsch, Eesti, English, Español, Esperanto, Euskara, Français, Frysk, Galego, Gàidhlig, Hrvatski, Italiano, Kiswahili, Latviešu valoda, Lietuvių kalba, Magyar, Nederlands, O'zbekcha, Polski, Português, Română, Shqip, Slovenčina, Slovenščina, Suomi, Svenska, Tagalog, Tiếng Việt, Türkçe, Íslenska, Ελληνικά, Беларуская мова, Български, Кыргызча, Македонски јазик, Монгол, Русский, Српски језик, Татар теле, Українська, Қазақ тілі, Հայերեն, עברית, ئۇيغۇرچە, اردو, العربية, سنڌي, فارسی, كوردی, پښتو, नेपाली, मराठी, हिन्दी, অসমীয়া, বাংলা, ਪੰਜਾਬੀ, ગુજરાતી, தமிழ், తెలుగు, ಕನ್ನಡ, മലയാളം, සිංහල, ไทย, ພາສາລາວ, ဗမာစာ, ქართული, አማርኛ, ភាសាខ្មែរ, 日本語, 简体中文, 繁体中文 and 한국어.